Víc než volba – Ví­c než volba



Národ v plamenech

Orkové se už čtvrtý den snaží proniknout přes pronterské zdi. Jejich nájezdy jsou pro městské stráže jenom drobným vyrušením od ostatních povinností, ale několika dobrodruhům a ještě více lupičům to poskytlo velice dobrou záminku k plenění a rabování jejich vesnice. Dnes ráno se několik orků objevilo až u Geffenu. Tasartir zrovna pobýval u fontány, když zaslechl bojový řev této napůl zvířecí rasy. I když Geffen není obehnán tlustými hradbami, je chráněn možná lépe než Prontera — mágové se o obranu postarali po svém.

Několik učenců prostudovalo staré knihy a jsou přesvědčeni, že s novými technikami jsou schopni válečníkům poskytnout rozhodující výhodu. Podle terminologie mágů mají orkové "v krvi oheň". A tvrdí, že mohou začarovat zbraně pomocí energie modrého krystalu, který je považován za magický symbol vody. Techniku je nutné naučit se velice důkladně, protože při nesprávném soustředění energie uvnitř oceli se může na některých místech zvýšit tlak natolik, až čepel praskne.

Bez vyzvání se přítomní bojovníci přesunuli k jižnímu mostu. Několik učenců se pokoušelo o očarování zbraní a kněz odříkával modlitby. Tasartir cítil, jak mu zbraň po magickém zákroku chladne v rukách.

Jako první z města vyběhl nájemný vrah. Tasartir ho nezná, ale podle pohybů je vidět, že není moc zkušený. Bezmyšlenkovitě vběhl mezi skupinku orků a téměř žádného nezasáhl. Snaží se jejich ranám uhýbat, ale uzavřeli se kolem něj a nyní mu neposkytují nejmenší prostor k útěku. Nebýt příchodu zbytku bojovníků, kteří donutili bestie k útěku, neměl by už naději na záchranu.

Za ustupujícími orky se neorganizovaně vydala celá skupina — rytíři, doprovázeni několika knězi, několik nájemných vrahů, lupičů, a Tasartir se vydal s nimi. Přicházeli do vesnice orků ze severu, kdežto většina pronterských rytířů pořádala výpravy z východu. Orkové tedy měli většinu síly soustředěnou ve východní části. Když ale dorazili, mnoho propadlo panice při pohledu na zástupy ošklivých bestií jen trochu podobných lidem.

Při takovém složení geffenské skupiny si byl Tasartir jistý, že uvelet koordinovaný útok bude nad síly kohokoli z nich, proto se rozhodl dál postupovat sám. Pobídl svého peco a vyrazil po okraji vesnice ve snaze najít mezi palisádami přístup dovnitř. Nebyl to problém. Horší bylo, jak se dostat dál. Vchody do vesnice jsou hlídány navíc i lučišníky. Vypadá to, že jsou inteligentnější, než se na první pohled zdá. Dokonce to vypadá, že mají velice přísně organizovanou armádu s několika úrovněmi hierarchie.

Právě vypustili několik šípů, a většina míří velmi přesně. I přes rychlost, se kterou je Tasartir schopný uhýbat, vyhnout se rychle letícímu mraku šípů je velice obtížné. Dva nebo tři šípy ho dokázaly zasáhnout, a ačkoli to nebylo nijak vážné, peco vypadá vyděšeně a Tasartir byl nucen ustoupit zpátky mimo dostřel. Samotné brnění mu bez štítu moc velikou ochranu neposkytne. Musí projít. Musí se pokusit zastavit nájezdy orků proti lidem. Jenže cesta vede přes učišníky.

Co se dá dělat. Upravil pecovi řemeny držící ocelové pláty a vyrazil vpřed. Další smršť šípů. Tasartir se snaží nemyslet na bolest, kterou mu způsobují hroty se zpětnými háčky, deroucí se skrz pláty zbroje a trhající svaly.

Prvního lučišníka přirazí kopím k jednomu z kůlů palisády, rychlost peca ještě přidá k síle jeho úderu. Zbytek obrany padl pod mnoha rychlými údery a  Tasartir se snesl z peca a padá na kolena. Ran bylo víc, než dokázal dále snášet, musí si na chvíli odpočinout.

Měl čas si uvědomit, že obrana orků již padla i na mnoha jiných místech — orkové jsou z několika směrů zatlačováni lupičskými tlupami, tedy spíše jednotlivci. Mnoho z nich zabíjí pouze kvůli kořisti, zuby mrtvol používají na výrobu nevzhledných šperků a primitivní ozdoby se budou prodávat jako suvenýry. Kvůli lidem je tento národ odsouzen k životu ve strachu, v útlaku, neustále zabíjen. Tento spor nemůže skončit mírem, lidé to nedovolí. Orkové nemají jinou volbu než bojovat v marné válce, nebo být zotročeni.