Kouzelnická hůlka – vrba

Kouzelnická hůlka – vrba

Hůlka inspirovaná Kouzelnickým světem J. K. Rowlingové s následujícími vlastnostmi:

Jednoho dne jsem dostal chuť udělat si hůlku i pro sebe. V tom případě vůbec není potřeba, aby byla nějak moc zdobená. I když vím, že bych dokázal mnohem působivější a hezčí, chtěl jsem si i dokázat to, že zvládnu udělat i obyčejnou, která bude vypadat pěkně. A zaměřím se u ní ne na vzhled, ale na to, co je zač.

O výrobě toho není zas tolik co říct. Ve městě dělali prořez stromů a po ulicích byly hromádky vrbových větví. Neodolal jsem a pár si jich vzal domů. Odstranil jsem kůru, nechal je vyschnout a potom na pásové brusce vytvaroval.

Vrbové větve

Ozdobné zářezy jsem udělal trojúhelníkovým jehlovým pilníkem a do rukojeti vyvrtal díru na jádro. Co jsem tam dal, o tom se rozepíšu níže. Potom jsem přemýšlel, jak díru zamaskovat. Zkusil jsem tmel na dřevo, ale nedopadlo to dobře a nevypadalo to hezky. Možná trochu ze zoufalství jsem zadek hůlky překryl plastovou deskou a nabarvil na stříbrno. Nedopadlo to nejhůř, ale je to jiné, než jsem si představoval. Jednou bych to chtěl předělat, ale prozatím to tak nechávám, protože to vlastně docela ujde. A to je vše.

Hotová hůlka Hotová hůlka

Tak a teď co to vlastně je za hůlku. Při přípravě jsem pročetl všechny dostupné informace na Pottemore (dnes Wizarding World) a vybral jsem si to, co mi pocitově nejvíc sedělo.

Nejprve dřevo. Vrba je prý neobvyklé dřevo s potenciálem pro léčivou magii. Neobvyklé věci mám většinou raději než mainstream a potentní léčivá magie je něco, co by se mi hodně líbilo.

Potom přichází na řadu jádro. Tady jsem se chtěl hodně odlišit od mainstreamu. A to nejenom proto, že Olivander je nafoukaný Brit, který neumí dělat hůlky z ničeho jiného, než z pera fénixe, blány z dračího srdce nebo žíně jednorožce, a proto všude prohlašuje, že tahle tři jádra jsou to nejlepší, co může být. V odborné literatuře jsou popsané dvě desítky různých surovin pro jádra (všechno kanonické), a když jsem to pročítal, dospěl jsem k závěru, že s alespoň nějakými výsledky jde použít víceméně cokoli pocházející z magického tvora.

Tady se definitivně rozhodlo, že moje hůlka nebude mít s Olivanderem nic společného. Bude z místních, kontinentálních zdrojů. Zalíbili se mi okřídlení koně. V Kouzelnickém světě jsou čtyři druhy. A protože jsme v kontinentální Evropě, kde vznikl mýtický Grani, který byl vzorem pro vznik plemena graniánů, bylo jasno. V mé hůlce je tedy pero z graniána. (Šedé pero nebyl problém sehnat. Z Historického tržiště jsem si za pár Korun objednal šedé letky divokých kachen.)